Pavlína Jíšová, výrazná jihočeská zpěvačka, písničkářka a kytaristka bývá nazývána první dámou českého folku, ačkoli se dámou v pravém slova smyslu nikdy necítila a ani jí být neumí. Je jí dobře v hostincích, kde se pravé dámy zpravidla nezdržují.

Narodila se v Českých Budějovicích. Matka, členka folklórního souboru Úsvit, ji odmalička vedla k hudbě. Už během studií češtiny a hudební výchovy na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích působila ve skupinách nejrůznějších žánrů, ale teprve se skupinou Sem Tam začala vystupovat a zpívat po folkových klubech. Tady si jí všiml Pavel Lohonka a nabídl jí spolupráci v nově vznikajícím triu Žalman a spol. Náklonnost k hospodskému prostředí a pivu, snadné navazování vztahů s muži a určitou neukotvenost Pavlína má ve své povaze i v důsledku nepříjemných zážitků se svým otcem, které si nese z dětství. Rodiče se rozvedli v jejích třinácti letech, do péče ji dostal otec. O dceru však nejevil zájem, nebyl po nocích doma, vracel se opilý. Po dalších soudních procesech sice zakotvila u matky, ale brzy se osamostatnila a žila po podnájmech.

Lákalo ji zpívat původní české písničky, proto přijala nabídku Žalmana k profesionální práci v kapele Minnesengři. Zvláště kvůli zpívání se však často neúčastnila vysokoškolských seminářů, žila nočním životem. V té době právě Žalman fungoval jako její „druhý otec“. Trval na tom, aby se Pavlína ve svém trysku po folkových scénách a hospodách zastavila a dostudovala. Nazpívala s ním dvě LP desky a své členství ve skupině ukončila po osmi letech mateřstvím se svým prvním mužem. Na hudební scénu se vrátila jako zpěvačka folkové kapely Nezmaři, kde působila bezmála dvanáct let. Autorsky spolupracovala s Věrou Martinovou, Marií Rottrovou a doprovázela se svou kapelou Pavla Bobka.

Pavlína se vždy potýkala s nedostatkem sebeúcty a své osudové muže si vybírala podle toho, zda jí budou oporou. I když takové hledala a našla, svou energií a ctižádostí je brzy upozadila a role v jejích vztazích se obracely. Vždycky jí chybělo sebevědomí, které nahrazovala zatvrzelostí a dřinou. To se ukázalo i v roce 2002, kdy vyměnila jistotu, kterou jí poskytovala kapela Nezmaři, za sólovou dráhu. V roce 2009 se stálou členkou kapely Pavlína Jíšová a přátelé stala její dcera Adéla.

Koncertuje, věnuje se prezentaci hudby v rozhlasovém pořadu „Folková jíška Pavlíny Jíšové“ a v současnosti má přítele, jenž není z hudební branže. Z osmi sólových alb připravuje výběr skladeb na retrospektivní album, pohlcuje ji činnost manažerky kapely. Osobně se učí za nikoho se neschovávat a být sama sebou.