Františka Ringo Čecha známe jako schopného muzikanta, komika, textaře, malíře, divadelního impresária a v poslední době i politika. Před rokem 1989 vystupoval v televizi i v rozhlase. Málokoho by asi napadlo, že i on ochutnal krutost komunistického režimu, tíseò jeho absurdních a vykonstruovaných procesů a poznal chlad vězeòské cely.
Františkův otec byl známý kabaretiér František Pražský. Ringo se nejprve vyučil v Kovoslužbě a chvíli pracoval jako elektroopravář, ale silný vztah k hudbě zvítězil a Ringo počátkem 60. let začal studovat bicí na pražské konzervatoři. V té době se seznámil se skupinou pražských recesistů, mezi kterými byli filozof Eugen Brikcius, publicista Oscar Gottlieb a další. Pro zábavu založili Tatarskou říši, měli svoji řeč, zákony, ministry i generály, hymnu i vlajku a svoji tatarskou armádu. Takto se bavili několik let až do léta 1963, kdy se ministři a generálové Tatarské říše sešli v kavárně u Nováků, kde Čech hrál.
O přestávkách mezi hraním recesisté mezi sebou mluvili jako tatarští politici, chtěli vyhlásit válku Československu a výborně se bavili, jenže netušili, že je poslouchá udavač, který si myslel, že plánují státní převrat. Druhý den ráno byl Čech cestou do školy zatčen, převezen do Bartolomějské, dlouze vyšetřován a obviněn z přípravy ozbrojeného převratu. Následovalo obvinění z hanobení republiky a socialistického zřízení a několikaměsíční vyšetřovací vazba v ruzyòském vězení. Čech i další recesisté byli odsouzeni na 3 roky vězení, z čehož je zachránila až amnestie prezidenta Novotného. Tento atak moci jednadvacetiletým Čechem velmi otřásl, měl psychické potíže a uvažoval o emigraci. Podařilo se mu sice vycestovat do USA, ale po roce se vrátil domů, neboť cítil, že emigrace není pro něj. Absurdní proces se skupinou mladých recesistů a zkušenost s krutostí, jaké byli komunisté schopni, jej ale navždy poznamenaly.