Tatianu Drexler zná většina diváků jako porotkyni v taneční soutěži StarDance. Tanci zasvětila svůj život už od dětství. Úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat. Se svým tanečním partnerem se účastnila řady soutěží doma i v zahraničí, je několikanásobnou mistryní Slovenska. V roce 1987 jí však zdejší taneční parket začal být malý a rozhodla se pro emigraci. Její sestra už v té době žila ve Spojených státech. Ani Tatiana si tenkrát nepřipouštěla, že tu nechává rodiče samotné a že by mohlo jít o odloučení navždy. To jí došlo teprve tehdy, když spolu s tanečním partnerem a tehdejším manželem Peterem Ingrišem volali z Německa, že se do Československa nevrátí. Reakce rodičů i její vlastní bolest ji zaskočily. Nikdy na tu dobu nezapomene. Život v utečeneckém táboře jí pomáhal zvládat opět tanec, díky němuž unikala z reality. Postupně se manželem vypracovali až na špičku, devětkrát se probojovali do finále Mistrovství Německa, tanec vyučovali, začal je živit. Po úspěšných deseti letech se Tatiana rozhodla s tancem skončit, aby měla čas na rodinný život, na dítě, po kterém toužila. A právě v té chvíli jí manžel navrhl rozvod.

„Zažila jsem nejhorší etapu ve svém životě,“ vzpomíná Tatiana, „až tehdy jsem pochopila, co je to emigrace. Byla jsem v cizí zemi úplně sama.“ Sen o dítěti však nevzdávala a začala hledat lásku, člověka, který by naplnil její přání. Po třech a půl letech na něj doslova narazila, a to když potkala kriminalistu, který řešil její autonehodu. Její dopravní přestupek vyřešil originálně: oženil se s ní. Na dítě však už bylo pozdě a Tatiana se tím dlouho trápila. Nakonec si uvědomila, že nebude plakat pro to, co nemá, ale začne se radovat z toho, co má. Zvláště z krásného manželství, milých lidi kolem sebe a z vyučování tance. Učí jak profesionály, tak místní zájemce z Hannoveru a ráda se vrací i do České republiky. Dnes už ví, že všechno je tak, jak to mělo být, a řídí se mottem: „Všechno dobré, co učiníš pro druhé, se ti mnohonásobně vrátí.“