Tomáš Verner desetkrát získal zlato na mistrovství České republiky v krasobruslení. V roce 2007 byl stříbrný na Mistrovství Evropy ve Varšavě a o rok později, v Záhřebu, se stal ve dvaadvaceti letech mistrem Evropy. Všem bylo jasné, že vychází nová krasobruslařská hvězda. Svůj velký úspěch však Tomáš už nikdy plně nezopakoval. Měl talent a brilantní techniku. Ve vrcholovém sportu ale rozhoduje také štěstí a psychika. Právě v jejich selhání tkví 13. komnata sympatického sportovce, který si získal přízeò publika na mnoha místech světa.

S krasobruslením začal Tomáš jako pětiletý, na popud rodičů. V Českých Budějovicích, kde s rodiči bydleli, trénoval krasobruslení i jeho starší bratr. Poprvé Tomáš Verner vyhrál medaili na mistrovství republiky ve svých patnácti, kdy skončil jako druhý. O rok později již získal první ze svých deseti titulů mistra České republiky. Kvůli krasobruslení žil Tomáš od roku 2006 v německém Oberstdorfu, kam odešel za proslulým trenérem Michaelem Huthem, i když se dál na jeho přípravě podílela jeho trenérka Vlasta Kopřivová, která se o něj starala jako o syna.

V roce 2007 se Tomáš umístil na druhém místě na mistrovství Evropy a čtvrtý na mistrovství světa. O rok později na Mistrovství Evropy v Záhřebu, kde získal své první a bohužel i poslední evropské zlato, předvedl Tomáš při volné jízdě jeden čtverný a sedm čistých trojitých skoků. Byl chválen za skvělou techniku a schopnost jedinečných výkonů. Zdálo se, že ho nemůže nic zastavit.

V době závodů a ve vrcholné sezóně Tomáš trénoval třicet hodin týdně, v přípravné fázi sezony dvaačtyřicet hodin týdně, další čas vyplnilo cestování. O výsledku však nakonec rozhoduje pouhých sedm minut na ledě. Bez možnosti jakékoliv opravy. Na Mistrovství světa v Göteborgu v roce 2008 novopečený mistr Evropy propadl, skončil patnáctý a pak tři roky čekal, než se mu znovu podařilo na evropském šampionátu získat medaili. Avšak i v dobách, kdy nevítězil, patřil k nejpopulárnějším krasobruslařům na mezinárodní scéně. Medaili na mistrovství Evropy se mu podařilo získat už jen jednou, když skončil jako třetí na ME v Bernu v roce 2011. Byla to jeho poslední mezinárodní medaile.

Jeho posledním velkým závodem měla být olympiáda v Soči, kde skončil jedenáctý. Rozhodl se startovat ještě na Mistrovství světa v japonské Saitamě, ale k průlomu nedošlo, umístil se na desátém místě a se sportovní kariérou definitivně skončil.

Tomáš absolvoval mentální trénink s Danem Landou a sám také postupně dospěl k tomu, že cílem je cesta, že na medailích nezáleží, trénink není jen povinnost, dřina, která se má zúročit v závodě, ale součást jeho samotného, jeho života. Toho, že se stal vrcholovým sportovcem nelituje, i když nedosáhl takových výsledků, jaké rozjezd jeho sportovní kariéry sliboval.