Prof. PhDr. Iveta Radičová, PhD. patří mezi nejvýznamnější slovenské osobnosti a výjimečné ženy s nevšedním životním příběhem. Je světově uznávanou socioložkou, exministryní sociálních věcí a rodiny, zastávala funkci slovenské premiérky, přednáší na prestižních univerzitách. Absolvovala Katedru sociologie Filozofické fakulty Univerzity Komenského, poté studovala v Oxfordu, v roce 1997 se stala na FF UK docentkou a 2005 profesorkou; učí na Katedře sociologie Fakulty sociálních věd a zdravotnictví na UKF v Nitře. Byla ředitelkou Sociologického ústavu SAV. Působila jako hostující profesorka na univerzitách v USA, Velké Británii, Švédsku, Finsku a Rakousku.

Vždy se aktivně věnovala politice. V letech 1990–92 byla členkou VPN – Veřejnost proti násilí. V letech 2005–2006 byla ministryní práce, sociálních věcí a rodiny, v období 2006–2009 poslankyní Národní rady za SDKÚ–DS. V roce 2009 kandidovala na post prezidenta SR a umístila se jako druhá, v letech 2010–2012 byla slovenskou předsedkyní vlády. Do druhého kola prezidentských voleb se dostala jako první žena v historii Slovenska. Napsala desítky odborných publikací, článků a blogů.

Veřejnost ji zná z té oficiální stránky; jako ambiciózní, nekompromisní a houževnatou ženu, kterou někteří považují za málo citlivou. Iveta Radičová však dobře ví, proč si své soukromí úzkostlivě střeží, neboť už několikrát zažila neohleduplnost některých médií. Ví, že má své odpůrce i obdivovatele. V prezidentských volbách ji volilo přes milion voličů. Jaká je ale v soukromí? Komu se může vyplakat, s kým se dělí o své pochybnosti i radosti? Jak se jí podařilo proplouvat světem politiky, kde pravidla diktují především muži? Jak ji politici přijali a snášeli? Muži zasahují do jejího života jako partneři, kolegové, spolustraníci, ale poznala mezi nimi i zrádce. Často v ní viděli velikou konkurenci.

V roce 2010 byla časopisem Glamour vyhlášena ženou roku. Je matka dospělé dcery a vdova; její manžel byl humorista a scenárista Stano Radič, jenž byl pro Ivetu největší posilou. Byl humorista, satirik a poskytoval své ženě potřebný nadhled, který se jí vytratil ze života, když manžel v roce 2005 náhle zemřel ve svých devětačtyřiceti letech za volantem na infarkt. „So stratou sa nedá vyrovnať, so stratou sa dá len naučiť žiť. Tým, že sa musím venovať iným veciam, darí sa mi to nejako prekonávať,“ vyznává se Iveta Radičová. „Môj manžel mi najviac chýba vtedy, keï musím urobiť nejaké ťažké rozhodnutie. Poznali sme jeden druhého ve¾mi dobre a práve v takých chví¾ach som sa naòho vždy vedela spo¾ahnúť.“

Iveta Radičová nám poodhaluje svůj vnitřní svět, své zkušenosti i vzpomínky. V současnosti už rezignovala na politiku, vyrovnává se s tím, čím prošla nejen v politice, ale i v osobním životě, začala žít novou kapitolu svého života.