Hudebník, skladatel, textař, spisovatel, zpěvák a kytarista Ivan Hlas se narodil v roce 1954 v Praze na Hanspaulce. Jeho dětství ovlivnil dominantní otec, který pracoval pro ministerstvo vnitra, leč Ivan dodnes neví, co přesně otec dělal. Díky otci rodina delší dobu pobývala v Africe, kde Ivan chodil do první třídy. Situace se radikálně změnila v roce 1968. Otec nesouhlasil s okupací, přišel o práci a postavení. Bezútěšnost normalizace a nemožnost se realizovat byla jednou z příčin otcova despotického chování. Často na své čtyři potomky křičel a nařizoval jim, co mají dělat. Jeho citlivý syn utíkal do světa hudby. Konflikty s otcem Ivan považuje za jeden z důvodů svých následných potíží. Když se později sám stal otcem v manželství s první ženou Marikou, byl ještě mladý. Narodila se jim dcera a brzy poté syn, který přišel na svět těžce nemocný. Ivan byl v té době na vojně. A když syn zemřel, nepustili ho ani na pohřeb, nemohl být své ženě oporou.

Depresi z postupující normalizace, nemožnost hrát svobodně a rozpad manželství Ivan řešil stejně jako otec alkoholem. Naštěstí potkal svou druhou ženu Kačenku, s níž založil velkou rodinu – mají dceru a tři syny. Ta Ivanovy úlety s kamarády těžce nesla. Nepřestala mu však být oporou a Ivan díky ní těžké období překonal. Po listopadu 1989 se rozhodl nastoupit na protialkoholní léčení. Léčbu nakonec nedokončil, rozhodl se poprat s problémy sám. Přesvědčila ho i úmrtí několika kamarádů na následky alkoholismu. Dnes svou kapelu na koncerty vozí, takže ani pít nemůže. Říká, že nejvíc mu pomohla láska k hudbě, která ho naplòuje mnohem víc než cokoliv jiného. A samozřejmě láska k rodině. I jeho druhá žena pochází z velké rodiny, proto si přirozeně pořídili „svou velkou smečku“, která je pro ně zdrojem radosti. A chalupu na samotě, kde spolu tráví léto a Ivan hledá inspiraci i zázemí pro tvorbu.

Díky změně režimu mohl začít v 90. letech více veřejně vystupovat. Stal se známým a oblíbeným hudebníkem, jehož písničky se hrají v rozhlase i televizi a jeho texty zpívá řada dalších zpěváků. Svou velkou citlivost a nadání realizoval i jako autor vzpomínkové knihy Za barevným sklem. Jeho druhé manželství trvá už třiatřicet let, se ženou tvoří šťastný a harmonický pár, kterému se podařilo překonat všechny potíže společně. A na svět hledí s optimismem: „Jsem pravdoláskař, nevím, proč bych měl být lžinenávista,“ říká o sobě.