Slovenský režisér s českým srdcem. Tak se o sobě s nadsázkou sobě vlastní vyjadřuje filmař Juraj Jakubisko. Před více než dvěma lety zjistili lékaři Jakubiskovi špatnou levou srdeční komoru a oznámili mu, že musí na operaci srdce. Pět měsíců čekal na první místo v pořadníku, poté dalších sedm na srdce. V květnu 2012 se podrobil v pražském IKEMu, kde se kvůli selhávajícímu srdci opakovaně léčil, ojedinělému lékařskému zákroku. V době, kdy ho kardiolog Pirk operoval, mu bylo čtyřiasedmdesát. V Česku se provádí zhruba 80 transplantací srdce ročně na dvou pracovištích, pacientům nad 65 let se však srdce vyměòuje jen výjimečně, a to kvůli vysokým zdravotním rizikům. Jakubisko se tak zřejmě stal nejstarším pacientem na světě, jemuž transplantovali srdce. Získal ho od pětačtyřicetiletého českého dárce. Režisér a výtvarník, který si za dobu své kariéry odnesl stovky mezinárodních ocenění z prestižních domácích i světových filmových festivalů, se raduje z faktu, že má mladší srdce než jeho manželka Deana, omládl tedy o třicet let. Byť mu šedé dlouhé vlasy částečně skrývá jeho typický černý klobouk, tvrdí, že mu touto operací přibylo více energie a optimismu.

Juraj Jakubisko se narodil 30. 4. 1938 na východním Slovensku a od dětství ho i jeho tvorbu poznamenala poetika kraje. Jeho otci komunisté zkonfiskovali veškerý majetek, musel se živit jako horník. Matka Jurajovi zemřela na tuberkulózu, když mu bylo osm. Šťastné období zažíval Juraj až na FAMU pod vedením profesora Otakara Vávry a vedle osobností československé filmové nové vlny (Jiří Menzel, Jan Němec, Dušan Hanák, Miloš Forman či Věra Chytilová). Natočil filmy, se kterými sklízel úspěchy na světových festivalech, než se dostal na černou listinu; nemohl točit hrané filmy, byl přeřazen do Centra publicistiky a dokumentární tvorby a musel točit zejména propagační filmy. Až v roce 1978 natočil první celovečerní film Postav dom, zasaï strom. Pak mohl točit pouze historická témata, pohádky nebo komedie (Perinbaba, Pehavý Max a strašidlá, Nesmrte¾ná teta, Sedím na konári a je mi dobře). Výrazným trumfem byla Tisícročná včela, oceněná v Benátkách.

Ze svého prvního manželství má dceru, se svou druhou manželkou Deanou Horváthovou, syna. V Praze, kam se s rodinou v roce 1990 přestěhoval, neúnavně pracoval a ve své filmové společnosti vyprodukoval další filmy (Nejasná správa na konci sveta, Post Coitum a Báthory). Dnes se mu daří dobře, dokonce připravuje velkolepý projekt Slovanská Odysea, píše vzpomínkovou knihu a znovu věří na šťastná znamení hvězd.