Před deseti lety měl houslista, skladatel a dirigent Ondřej Kukal řídit zahajovací koncert festivalu Pražské jaro v pražském Rudolfinu. Bylo mu devětatřicet a v České filharmonii ztělesòoval velkou hudební naději jako jeden z nejmladších dirigentů v historii tohoto prestižního festivalu.

Pouhých pár dnů před koncertem proběhlo tiskem nečekané oznámení: účinkování Ondřeje Kukala na Pražském jaru se kvůli vážné nemoci ruší. Na vrcholu tvůrčích sil ho přepadla tajemná a zákeřná nemoc. Upadl do bezvědomí a po probuzení z kómatu se ukázalo, že ztratil paměť. Nepoznával své nejbližší, manželku, s níž žil dvacet let, své tři děti. Z paměti se mu vymazaly všechny známé tváře, jména, zážitky. Nevěděl ani, kolik napsal symfonií. Místo velké kariéry prázdno a pocit, jako by se znovu narodil.

Nikdo přesně nevěděl, co se mu stalo. Zda se jednalo o infekční onemocnění mozku, anebo zhroucení souviselo s celkovým vyčerpáním a přepracováním. Nemoc ho zastavila ve slibně rozjeté hudební kariéře, k níž směřoval od dětství díky svému hudebnímu zázemí i nadání. Do té doby, než onemocněl, úspěšně koncertoval v newyorském Lincoln Center, v argentinském Teatro Colón a na dalších světoznámých pódiích. V německém Bamberku získal dlouhodobé stipendium a právě zde zkomponoval svou Symfonii č.1, op. 15, která získala v roce 2005 výroční cenu OSA.

V letech 2001 až 2012 byl Ondřej Kukal šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové. A právě tato filharmonie ho jako první v období po vážné nemoci pozvala ke spolupráci. Hudba a zejména hra na housle Ondřejovi opět pomohly. Z paměti se vynořily kdysi nastudované skladby, byť je nedokázal pojmenovat. Díky nim se začal pomalu zotavovat. Opět se mu otevřela brána do hudebního světa. Dnes je zase v plné pracovní síle. Úspěšně zvládá skládat nové symfonie, připravuje se na dirigování velkého koncertu v Hradci Králové, čeká ho opět Pražské jaro. Dokázal tak světu, že hudba má magickou sílu, jež je s člověkem navždy propojena.